Participace je důležitá nejen pro dospělé, ale i pro mládež
Participace je slovo, které je v posledních letech skloňováno stále častěji. Na řadu lidí může ale působit poněkud cize.
V tom nejobecnějším smyslu slova je participace – stručně řečeno – možnost vyjadřovat názory, ovlivňovat a spolupodílet se na rozhodnutích týkajících se komunity. A je jedno, jestli mluvíme o třídě, škole, městě, kraji…
Není to však jen záležitost dospělých. Čím dříve se mladí lidé naučí, že vyjadřovat svoje názory, diskutovat a něco pro své okolí udělat, je úplně normální, tím lépe. Potřebujeme mladé lidi, kterým není lhostejné, jak vypadá jejich škola, město, místo, kde žijí.
Uvědomme si, že dnešní deváťáci jsou budoucí zastupitelé, starostové, hejtmani… Také proto považuji za důležité podněcovat v mladých lidech zájem o své okolí. Ale nejen zájem virtuální, který se projevuje komentováním na sociálních sítích. Myslím zájem skutečný, který v důsledku vede k nějaké akci, ke změně.
Možností, jak mlůadé lidi zapojit je celá řada. Začít to může třeba žákovskými nebo studentskými parlamenty, které fungují na celé řadě škol. A je třeba říct, že i na řadě třebíčských škol fungují bezvadně. To může být takový první prostor, kde mohou žáci a studenti prosazovat svoje myšlenky a nápady. V Třebíči funguje také Zastupitelstvo mladých města Třebíče. To sdružuje zástupce jednotlivých školních parlamentů a řeší témata na úrovní města. Jeho členové například přišli s myšlenkou průzkumu bezpečnosti přechodů pro chodce u škol nebo se pustili do přípravy charitativního běhu.
Myslím si, že důležitou součástí participace je také ochota se – pochopitelně podle svých možností – podílet na realizaci svých nápadů. Zkrátka zvednou zadek ze židle a pokusit se svoje nápady realizovat. To je na tom to důležité. Anonymních komentářů na sítích je dost. Potřebujeme lidi, kteří se nebojí stát za svým nápadem a nebojí se pustit do jeho realizace. A přesně k tomu se snažíme mladé lidi směřovat.
Celou řadu možností, jak se podílet na rozhodování a ovlivnit dění ve městě, mají i dospělí. Třeba v rámci veřejných projednávání investičních záměrů nebo větších projektů – i když tady má město velké razervy. Využít je možné i participativní rozpočet. Zase jsme ale u toho, že je potřeba, pro realizaci nápadu něco udělat.
Setkáváme se s názorem, že veřejné projednávání všehcno zržuje a komplikuje. Je sice pravda, že širší diskuse s veřejností je při realizaci větších projektů běh na dlouhou trať. Pochopitelně by bylo rychlejší představit občanům už hotovou věc. A po pravdě řečeno, jsou situace, kdy to ani jinak nejde. Komplikací může být i známé „co člověk, to názor“. U velkých projektů je proto často obtížné, nacházení kompromisů.
Rozhodně ale čas věnovaný zapojování veřejnosti – ať už mládeže nebo dospělých – není čas ztracený. V budoucnu se nám bohatě vrátí. Třeba na tom, že lidé si mnohem více váží věcí, na kterých se mohli podílet. Třeba na tom, že budou více Třebíč považovat za své město. Ale i na tom že mladí lidé pochopí, že podílet se – tedy participovat – na péči o své okolí je normální a zcela přirozené.
Jan Burda