Jediný lék na drahé byty? Kvalitní nájemní bydlení

Ceny bytů v Třebíči i v celé České republice jsou stále na historických maximech. Ve srovnání s ostatními evropskými státy patříme k zemím s vůbec nejméně dostupným bydlením. Průměrný Čech musí na nový byt vydělat přibližně za patnáct ročních platů, zatímco Polák zhruba za deset a Chorvat dokonce jen za sedm a půl.

Proč je u nás situace tak špatná?

Češi chtějí bydlet „ve vlastním“

Hlavním důvodem je náš vztah k bydlení. Češi mají hluboce zakořeněný pocit, že žít v nájmu je něco méně hodnotného. Touha po vlastním bytě nebo domě je obrovská a právě to žene ceny vzhůru.

Jenže skutečně kvalitní nájemní bydlení v Česku prakticky neexistuje. Na trhu převládají byty drobných vlastníků nebo spekulantů, kteří je pronajímají jen dočasně. Nájemník proto nikdy neví, kdy bude muset byt opustit. Těžko si tak může vytvořit vztah k místu, kde žije.

Potřebujeme velké hráče

Řešení je přitom zřejmé: rozvoj dlouhodobého nájemního bydlení.

Stát i obce by měly aktivně podporovat vstup firem, které se profesionálně zabývají pronájmem bytů podobně jako to funguje v západní Evropě.

Společnosti typu Heimstaden dnes vlastní po Evropě statisíce bytů, které dlouhodobě pronajímají za férových podmínek. Nájemník, který platí, může v bytě žít klidně celý život, bez obav ze stěhování.

To by zásadně změnilo vnímání nájemního bydlení i u nás.

Firmy tohoto typu přitom běžně kupují i menší portfolia od zhruba osmdesáti bytů výše. Každé město, včetně Třebíče, by tak mohlo ve spolupráci s developery postavit nový bytový komplex a následně jej prodat investorovi, který ho bude dlouhodobě pronajímat. Jakmile budou mít lidé možnost skutečné volby mezi koupí a kvalitním nájmem, růst cen bytů na prodej se přirozeně zpomalí.

Češi nevěří akciím, věří cihle

Druhým důvodem vysokých cen je neochota Čechů investovat mimo nemovitosti.

Mnoho lidí, kteří mají volné prostředky, je ukládá do druhého nebo třetího bytu jako „bezpečné“ investice. Tím se však poptávka dál zvyšuje a ceny rostou.

Tento přístup má své historické kořeny. Po zkušenostech z 90. let, kdy řada lidí přišla o úspory v rámci kupónové privatizace či nákupu pochybných akcií, získal kapitálový trh v Česku špatnou pověst.

Češi akciím nevěří a raději „věří cihle“.

Jakmile se tento postoj začne měnit a více peněz poteče do akcií a cenných papírů, realitní trh se uvolní. Ceny bytů pak nebudou růst tak dramaticky jako dnes.

Matin Hobl